Září 2017

Mlžné hory na sklonku podzimu

13. září 2017 v 14:01 | patethicteen |  Povídky ze dna sklenky s vínem
Kdybych byla hladovějící orel protloukající se mlžnou bělotou, pravděpodobně bych si nevšimla vlaštovek letících několik metrů na pravo. Letěla bych a má křídla by slábla, až bych se zřítila k zemi, neboť pro mlhu bych myslela, že tu není žádný záchranný bod. Bílá tma by mě obklopila a já bych se v ní utopila.

Kdybych byla jelenem, přes mlhu bych neviděla trávu ke spasení a v panice bych všechnu ušlapala, až by skutečně žádná nezbyla a já bych pošla hlady.

Kdybych byla králíkem, všimla bych si, že se bílá tma začíná zhmotňovat do unikátních drobných tvarů a v bázi před tou neznámou novou formou bych se jala kopat noru. Ve spěchu bych však zapoměla na východ a tak bych se pohřbila za živa.

Kdybych byla liška, vyhrabala bych zajíce.

Kdybych byla vlk, semkla bych se se svou smečkou.

Kdybych byla medvěd, všechno bych to prospala (protože na ničem z toho nezáleží).