Knihy, které mě ovlivnily

23. října 2017 v 20:52 | patethicteen |  Seznamy
1. Z deníku kocoura modroočka

Tohle byla první kniha, kterou jsem kdy přečetla a pamatuju si, že v těch šesti nebo sedmi letech jsem ji neskutečně zbožňovala. Sice mě neovlivnila tak moc a tak úplně jako další položky na seznamu, ale nepochybuji o tom, že to byla právě ona, která mě přivedla ke čtení.

2. Malý princ

Tohle je možná tak trochu klišé, ale dovolte mi to vysvětlit. Tuhle knihu jsem četla asi v deseti nebo v jedenácti letech, takže asi nemusím objasňovat, že tehdy jsem opravdu nechápala všechny ty metafory a jinotaje. Byla to kouzelná pohádka která mě obohacovala několik dalších let a ještě několik dalších určitě bude. Tohle totiž nebyla jedna z knih, kterou jste si přečetli a okamžitě zapoměli její obsah. Často jsem si některé postavy vybavovala a v nových situacích mi docházelo, co vlastně znamenají. Vzpomínám si, že jako první jsem pochopila lištičku, ale například takovou růži teprve nedávno (hanba! :D). Planeta s rozsvěcečem luceren někdy mezi tím. Ale jak se snažím, jak chci, pořád nechápu koncept samotného Malého prince (nepiště mi to prosím, chci si na to přijít sama :)) )
Smaozřejmě si uvedomuju, že těch metafor, metonymii a jinotajů bylo nespočet. Vybrala jsem ty, které jsou pro mě nejdůležitější.

3. Čik

Tohle je kniha mého dospívání. Z nějakého důvodu mě neskutečně zasáhla. Četla jsem jí několikrát (podle toho taky vypadá) a v posledních několika týdnech přemýšlím, že si dám repec, ačkoliv tenhle druh knih už mě dávno nebere, něco pro mě znamenala. Když jsme jí četla, měla jsem (myslím) zlomený srdíčko. Je mi jasné, že v té době, v nějakých dvanácti, třinácti, jsem na tohle měla ještě čas, ale nezkoušejte mi tvrdit, že jste se jako puberťáci/puberťačky platonicky nezaláskovali..! Proto jsem se tak moc ztotožňovala s Maikem. Necejtila jsem se díky němu sama a (tolik) hloupě a díky němu jsme věděla, že to nění konec světa, což si v sobě nesu do teď. Díky té knize jsem se nebála sama sebe a svých pocitů, věděla jsem, že je to v pořádku. Že se to v prostě stává.

4. Kafka na pobřeží

O téhle knize na mém blogu už vznikl samostatný článek, ale když jsem si ho dnes znovu procházelo došlo mi, že tam vlastně není vůbec řečeno proč vůbec vznikl. Samozřejmě jsme se zmiňovala o poslední větě kapitoli 31, ale dvě věty nejsou - nemůžou - být jediný důvod. Řeknu to velice stručně - díky té knize jsme se ztratila v lesích Kóči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nigredo Nigredo | Web | 3. listopadu 2017 v 21:42 | Reagovat

Jó, Kafka je jedno z Mistrových nejlepších děl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama