Problém neutrality.

7. října 2017 v 0:03 | patethicteen |  Patetický kecy
Problém neutrality spočívá právě v neutralitě samotné (překvápko). Myslím si, že absolutní neutralita je utopická představa. Člověk není názorově neutrální a proto není možné, aby bylo neutrální něco tak komplexního, jako je třeba stát. Člověk [stát (Švýcarsko)] může jednat neutrálně, to však neznamená, že by neutrálně smýšlel. V praxi to znamená, že kdyby jste pomyslnému člověku lomeno státu podržely pomyslnou kudlu na pomyslném krku a řekli, ať si vybere, tak si vybere.

Ve finále (v praxi) jsou však stejně činy to, na čem záleží.
(Což je samozřejmě dobře)


-

Všechno je špatně. Všechno je jinak. A přitom jsem si vedla tak dobře. Neutralita měla být moje finální fáze. Vlastně už jsem tak trochu počítala s tím, že je to konec příběhu, ačkoliv jsme v to úplně nedoufala. Ale i v těch nejcyničtějších chvílích jsem pro tebe měla slabost, možná proto není zase takové překvapení, že ti na zboření celé mé neutrální zóny, kam jsem nás oba zavřela, stačilo pár úsměvů, vtípků, pohledů a - konkrétně - tři doteky. Nestála na moc pevných základech.

A ta nejšpatnější (ale určitě ne nejjinačejší) věc je fakt, že mi vůbec nevadí, že jsi mojí několikaměsíční práci zadupal, vyraboval a podpálil (alespoň jsi ji neposolil). Vlastně si tvou pozornost užívám. A tak jsem šťastná a vyděšená. Šťastná proto, že je to vlastně to nejlepší, v co jsem aktuálně mohla doufat a vyděšená proto, že pokaždé, když to začalo být relativně dobré, se všechno přepólovalo a já byla jednoduše zase v háji (ne že by to kolikrát nebyla moje vina). Ještě pořád občas zavítám do svojí neutrální zóny, zkouším narovnat nějaké cihly nebo zase vztyčit dopravní značku nebo povalenou poštovní schránku, ale to jen proto, abych měla pocit, že při nejhorším nebudu začínat od nuly.

V mé hlavě vyvstává spoustu otazníků a paranoidních teorií. Lépe řečeno; tyto otazníky mě vedou k paranoidním teoriím. Napadlo mě například, že pokud by svět doopravdy existoval tak jako v matrixu, mohli by stroje provádět řadu psychologických pozorování a experimentů. Například jak bude objekt reagovat (od nenávisti, přes lhostejnost, neutralitu až po celkem zjevné projevy náklonnosti) na různé podněty od stále stejného objektu zájmu? Matrix by taky mohl vysvětlit, proč furt na různých nepravděpodobných místech potkávám pořád toho samýho chlápka. Třeba je to agent Smith, jen na sebe vzal jinou podobu, aby nebyl tak nápadnej. Možná je to pravda, jestli jo, stejně mám smůlu, protože s tím nic neudělám a proto se tím odmítám dál zaobírat.

Jeden z těch zásadních otazníků, který mě dovedl právě až k této paranoidní teorii bylo klasické Proč?.
Nějaký důvod, jednoduchost, která by to vše vysvětlila. Třeba jsi prostě jen vděčnej. I když teda vím o deseti korektnějších způsobech, kterými to vyjádřit. Ale ten tvůj se mi náhodou dost líbí.

Jsem ve střehu, jsem vystrašená a jsem šťastná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama