Prosinec 2017

Vzdávám se tě

22. prosince 2017 v 21:30 | patethicteen |  Patetický kecy
Cítím úzkost. Cítím ji celý den a po celý den jsem nebyla sto ji identifikovat. Došlo mi to až teď. Došlo mi, že je způsobená něčím, co už ve mně nemá co dělat. Střepinou.

Mám pocit, že bych měla celou tuhle emoci uzavřít, zaobalit, pojmenovat a uložit do krabice sentimentu. Shrnout všechno ze stolu a soustředit se na další žití. Moc ráda bych věřila tomu, že jsem nad všechny ty věci (a city) povznesená a ještě raději bych byla, kdyby tomu tak skutečně bylo. Pravdou ale je, že nejsem. A nejspíš ještě nějakou dobu nebudu. A to je v pořádku. City je potřeba procítit. Nebudu povznesená především proto, že jsme si za poslední měsíc a něco byli přeci jen o něco blíž, než tomu bylo dobu před tím. A možná díky téhle blízkosti mi došlo, že to není oukej, že nejsem v téhle pozici vůči tobě spokojená. Krom toho jsem provedla některé z věcí, které by se dělat neměli (zkontaktovala se s bývalým), věci, kterými jsem ublížila sama sobě (zase jsem si tě pustila do hlavy) a věci, které jsou morálně úplně špatně (líbala jsem někoho, ke komu jsem necítila to, co by líbající se člověk cítit měl a zlomila tak jedno srdce). Měla bych se někomu doznat? Odpustil by mi někdo? (Prosím, alespoň za to poslední.) Krom toho jsem se pokusila promítnout ty pocity, které prostě a jednoduše patří tobě, do někoho jiného a v podstatě se jich tak zbavit. Ale je to jako s grafikou s autorským podpisem a ochranou proti kopírování (takovýto šrafování na pozadí). Tohleto šrafování se přeneslo i na objekt, kterému byla určena projekce a díky tomu celkový dojem působil tak nějak nedůvěryhodně, nepůvodně - což také ostatně byl. Beztak to bylo jen jedno z dalších drobných zklamání, po kterých nezbude nic, ani drobná jizva. Je to hloupost, za kterou nedostanu žádnej postih, jako v nějaký trapný demoverzi špatný hry. I když je taky dost možný, že celý tohle období je jen jedna velká demoverze. To by vysvětlovalo mnohé.