Krize inspirace, konečně!

2. února 2018 v 18:47 | patethicteen |  Patetický kecy
Z nějakýho důvodu už delší dobu nejsem schopná nic hodit na papír. Zřejmě mám jakousi krizi. A pak jsem se zamyslela a ohlédla za všemi svými "spisovatelsky" úspěšnými obdobími a došlo mi, že byla všechna doprovázena psychickou mukou, emocionálním strádání. Takže to není krize, naopak. A přeci je mi smutno, protože byly doby, kdy bylo psaní mou jedinou předností. Psala jsem, abych utekla. Možná to byl jistý druh terapie. Hodila jsem všechno na papír a hned jsem se cítila líp. Vlastně mi nic jiného nezbývalo. Buď psát, nebo ztratit rozum. Někdo běhá, někdo pije, někdo píše. Všechno to má vlastně základ v jedné a té samé věci, akorát že některé jsou destruktivnější než jiné. V mém papírovém deníku jsou přesně vidět ty kontrasty; bylo-li mi dobře, počet a délka zápisů diametrálně klesla, naopak v období blbosti jsou zápisy téměř denní a četnost básní se zvyšuje téměř na jednu týdně. Většina z básní není publikovatelná, kolikrát se ani nerýmujou. Na druhou stranu si troufám říct, že perfektně vystihujou momentální emoce. Ze všeho nejlíp vztek.
Tahle krize je fajn. Až na trochu toho vzteku z nedůležitých příčin, na trochu zrady, alespoň jsem si konečně uvědomila, kdo je co zač. Ale byla jsem svým způsobem šťastná. Naštvaná, ale ne bezmocná. Alespoň za to jsem vděčná. Zjistila jsem, že bez platonické lásky se špatně píše. (Takže děkuju za tvůrčí krizi.)

Je to prostě něco za něco. Jako úmluva s démonem fenylethylaminu. Jenže já už hrozně nechci. (Zajímalo by mě, jestli maj feťáci po odvykačce podobnej pocit. Jako že pocitově by si klidně dali, ale rozumově vědí, že je to zničí.) Ta bolest už za to prostě nestojí. A jestli kvůli tomu budu muset pozadu vycouvat ze schodů, abych si ho nepustila k tělu, tak ať. Já už ani nepřemýšlím, koho bych si k tělu pustit mohla. Jen o tom, koho si k tělu pouštět nechci, nemůžu a nesmím. Mám jiný věci, na které se potřebuju soustředit. Věci, na kterých závisí celej můj život. Odmítám si zkazit život neopětovanejma citama. Zvlášť proto, že jsem si uvědomila, jakej je to vlastně hráč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama